Bušidó (1) – Být mistrem ve svém oboru

Znáte takové ty filmy, které vás inspirují nebo motivují jenom od chvíle, kdy skončí, do chvíle, kdy ulehnete a usnete? Jste fascinováni, v hlavě vám běží celá řada představ, ale už druhý den si pomalu nepamatujete, co vás tak fascinovalo a do týdne zapomenete i název filmu. Tak přesně takovým filmem je (nebo aspoň pro mě byl) i Poslední samuraj. Ukázka celoživotní disciplíny samurajů, kteří každý den od brzkého rána trénují, aby byli ve svém řemeslu tak dobří, jak jen je to reálně možné, to je dnes ideální potrava pro všechny, které infikovalo slovo prokrastinace. Ale já jsem se rozhodl jít ještě dál. 

Z brouzdání na internetu se mi vykrystalizoval pojem „Bušidó“, následovalo zhlédnutí několika videí, pár knih a ona inspirace a motivace přestala být jenom nějakým zápachem, který brzy odvane vítr, ale naopak už se nechtěla pustit.

Pojem Bušidó není žádným novým vynálezem nebo trendem. V překladu toto slovo znamená „cesta bojovníka“ a jedná se o soubor pravidel, kterými by se měl ve svém životě držet každý samuraj. V Japonsku se však tento kodex díky své funkčnosti a smysluplnosti postupně přenesl i na zbytek společnosti. Pokud si zmíněná pravidla přečtete, možná dojdete k závěru, že jsou v mnoha směrech pro dnešní (většinovou) společnost buď utopická, nebo příliš staromódní. Otázkou ale zůstává, zda je to tak dobře.

Bušidó jako inspirace pro posun kupředu

Přesto si myslím, že není od věci Bušidó si projít a možná při jeho studiu tak trochu přemýšlet i nad svým vlastním kodexem a svými morálními zásadami, kterými se ve svém životě držíte, případně se inspirovat ohledně drobných vhodných úprav.

Prvním a základním pravidlem Bušidó je vždy snaha stát se mistrem ve svém oboru. Ať už se vydáte na jakoukoliv cestu, vždy by měla vést k dosažení určitého mistrovství. Kodex Bušidó položil v Japonsku svého času velké základy pro uctívání konkrétních životních hodnot. A jednou ze základních hodnot bylo věnovat maximum času čemukoliv, co má být naší životní náplní.

To znamená, že jak bojovník, tak obchodník nebo politik by měl svou disciplínu a energii upínat maximálně k tomu, aby se každý den pokoušel stát se ve svém oboru ještě lepším. I když překlad z japonštiny hlásá „cesta bojovníka“ nebo „cesta samuraje“, není tak úplně správné vnímat Bušidó pouze jako soubor pravidel pro bojovníky. Tato filozofie totiž neučí jen nějaké umění boje a taktiky, jak srazit protivníka na kolena. Naopak v jistém smyslu učí, jak zůstat v klidu a rovnováze i uprostřed „válečné vřavy“.

Samurai with sword

Neustálé zdokonalování jako jediná cesta vpřed

Pravdou však je, že zejména ve spojení se samuraji lze Bušidó velmi dobře popsat a pochopit. Už jen při pohledu na ono zmíněné mistrovství jsou pravidla velmi jednoduchá. Buď samuraj byl ochoten každý den trénovat své schopnosti s mečem katanou, anebo ne. V tom případě mu ovšem hrozilo to, že přijde někdo lepší, kdo jej porazí a zabije v souboji.

Realita tedy byla opravdu velmi jednoduchá a jistý strach z možného selhání byl hlavním motorem nikdy nekončícího disciplinovaného tréninku. Můžeme bez nadsázky říct, že v Japonsku dokázali pracovat se strachem lépe proto, že ze selhání udělali de facto to samé, jako smrt.

A pod tíhou tohoto společenského pravidla ze sebe lidé (nejen bojovníci) dokázali dostat mnohem víc a mnohdy skutečně dosáhnout jistého mistrovství. Zatímco v našem světě, kde při pocítění strachu jde vždycky jednoduše skončit, je tím pádem opravdových mistrů vždy podstatně méně. Jako západní společnost máme totiž jednu obrovskou slabinu, která nám brání vymanit se z povrchnosti – možnost volby. Ale o tom zase až příště.

Chtěl bych o Bušidó dát dohromady takový malý seriál cca o 10 dílech, kde postupně projdeme některými hlavními součástmi tohoto morálního kodexu a zkusíme se zamyslet nad tím, proč i dnes ve 21. století vrcholní japonští byznysoví manažeři Bušidó velmi seriózně studují. A abychom tomu dali takový drobný disciplinovaný nádech Bušidó, každý týden vyjdou vždy dva díly, jeden v pátek přesně ve 12:00 a druhý v neděli přesně ve 12:00. Tak tady nezapomeňte být :).

Produktivní den všem přeje Tomáš Durčák