Bušidó (2) – Vztah k povinostem

Dnes narazíme na téma z Bušidó, které lze do jisté míry v moderní společnosti považovat za staromódní, a to je obecný vztah k povinnosti. Schopnost dostávat všem svým povinnostem byla jednou z kvalit, kterých musel každý samuraj dosahovat. Nešlo však jen o povinnost trénovat nebo bojovat. Týkalo se to také povinnosti starat se o rodinu a chránit svou rodinu, nebo tak banální věci, jako zaplatit za něco, za co máme povinnost zaplatit.

Umění přijmout povinnost vs Neřízená střela

Možná to může někomu připadat k smíchu, ale zrovna dnešní svět, kde už jsou korupčníci a zloději pomalu bráni jako samozřejmá součást společnosti, třeba na povinnosti už téměř zapomněl. Závazky, byť se nazývají závazky, lidé uzavírají a zase ruší v podstatě podle nálady. Taktéž se neoblíbeným stává jisté přikazování.

Pokud někomu řekneme, že něco nesmí, nebo naopak musí, de facto mu tím vytváříme určitou povinnost. A právě tento přístup pomalu a jistě ztrácí na oblibě, byť je zřejmě ve funkční společnosti zcela nutný. Na všechny strany vycházejí příručky, které učí, jak být „hodným“ a „přátelským“ lídrem, zatímco se jakoby mimochodem dočítáme, že lidé jako Jobs nebo Musk byli/jsou na dnešní poměry v podstatě masochističtí „diktátoři a despotové“

Typickým příkladem pohrdání povinností je nedostatek spolehlivosti. Jestliže zradíme někoho, kdo se na nás spoléhá jen na základě naší nálady (buď se mi nechce, nebo tomu nepřikládám příliš velkou váhu), jde o nezájem o naši povinnost. Ve výsledku tak zrazujeme především sami sebe, vnášíme do svého života zbytečně chaos a stává se z nás neřízená střela.

Samurai at sunset

Rodina a jméno vždy na prvním místě

Samuraj, byť byl především bojovníkem, měl na vrcholu svého hodnotového žebříčku povinnost k rodině. Ta byla dokonce důležitější, než povinnost k panovníkovi, neboť převládala filozofie, že jediné, co po každém člověku na světě zůstane, je jeho jméno (příjmení).

Japonci proto tradičně věnovali velké úsilí tomu, aby jejich rodina měla dobré jméno a vysloužila si ve společnosti patřičný respekt.

Tato hodnota mi přijde v dnešní společnosti zcela zapomenutá. Lidé si mohou volně měnit jména a tím tak často i utíkat od své minulosti či zodpovědnosti. Často konají zlé a špatné věci, aniž by byť podvědomě přemýšleli nad tím, že zároveň škodí i svému jménu a tím pádem i své rodině, která ono jméno bude muset nadále nést dlouho poté, až oni tady už nebudou.

Pohodovou neděli všem přeje Tomáš Durčák